Odvodňování staveniště

Odvodňování staveniště, dle projektové dokumentace zadavatele.

Stavební jámu je třeba pro zakládání objektů připravit tak, aby podzemní voda neznemožňovala samu práci nebo nezhoršovala vlastnosti zemin pod základovou spárou. Možnosti, jak vytvořit suché pracovní prostředí, jsou dvě: odvodňovat anebo utěsnit prostor, do něhož prosakuje podzemní voda. U stavebních jam jako dočasných konstrukcí bývá tato problematika mnohdy podceňována. Zapomíná se přitom na možné negativní důsledky způsobené nesprávným odvodňováním, ale i na ekonomické náklady spojené se zhotovením suché stavební jámy. Kromě odvodňovacího systému je třeba při přípravě věnovat pozornost konstrukčnímu uspořádání, dodržení technologických zásad, ale i zohlednění vlivu odvodňování na blízké okolí stavební jámy. Nejdůležitější charakteristikou zeminy, potřebnou pro výpočet odvodňování, je součinitel filtrace k. Odvodnění stavebních jam může být:

• povrchové
• hloubkové
• gravitačně čerpacími studnami
• gravitačně čerpacími jehlami
• vákuově čerpacími jehlami

Rozhodujícím pro volbu vhodného systému pro odvodňování staveb jsou hydrogeologické podmínky (zejména uložení vrstev a jejich propustnost), geometrické uspořádání staveniště (půdorysný tvar stavební jámy a její hloubka) a technologická kriteria.

Při povrchovém odvodňování staveb se hloubí svahovaná jáma, do které prosakuje voda svahy a dnem. Toto řešení je ekonomicky nejvýhodnější v relativně mělkých stavebních jámách. Uplatňuje se ve štěrkovitých, případně hrubozrnných písčitých zeminách. Prosakující voda se u paty svahu zachytává systémem obvodových rigolů a nebo drenů, v prostoru dna výkopu plošnými dreny, přivádí se do jedné a nebo několika sběrných studní a odtud odčerpává mimo stavební jámu. Sklony svahů se navrhují podle daných zásad. Upozornit je potřeba také na zmírnění sklonů svahů pod úrovní hladiny podzemní vody. Zvyšuje se tak požadavek na dostatečně velký půdorysný prostor kolem samotného nového objektu, co bývá v zastavěném území omezujícím faktorem.